Thajsko 2013


Itinerář cesty

  • 16.3. - odlet z Prahy do Bangkoku, přestup v Helsinkách
  • 17.3. - přílet do Bangkoku, přestup na letadlo směr Phuket, z Phuketu lodí na Koh Phi Phi - Ton Sai
  • 18.3. - Koh Phi Phi - Loh Modee Beach
  • 19.3. - Koh Phi Phi - Bamboo Island, Monkey Beach, Noi Bay, Maya Beach
  • 20.3. - Koh Phi Phi - Loh Modee Beach, Ton Sai
  • 21.3. - přesun na Koh Jum
  • 22.3. - Koh Jum - výlet na motorce napříč ostrovem
  • 23.3. - přesun na Koh Lantu
  • 24.3. - Koh Lanta - výlet na motorce po ostrově, Eco Green Farm
  • 25.3. - Koh Lanta - výlet 4 Islands - Koh Ma, Koh Mook (Emerald Cave), Koh Ngai
  • 26.3. - přesun na Koh Lipe
  • 27.3. - Koh Lipe - ve znamení relaxu na Sunrise Beach
  • 28.3. - Koh Lipe - procházka a zevlování po ostrově
  • 29.3. - přesun do Bangkoku
  • 30.3. - Bangkok - Wat Pho, Wat Arun, Khao San Road
  • 31.3. - Bangkok - Chatuchak Weekend Market, Golden Mountain
  • 01.4. - Bangkok - výlet na most přes řeku Kwai, koupání se slony, Tiger Temple
  • 02.4. - odlet z Bangkoku do Prahy, přestup v Helsinkách

Vyrazit na exotickou dovolenou bylo vždy jedním z mých snů. Jelikož jsme s přítelem Grécou měli něco naškudleno, mohly se dát všechny přípravy do pohybu. Volba nakonec padla na Thajsko - zemi zaslíbenou baťůžkářům, neboli lidem, co se nebojí vzít batoh na záda a bez cestovky vyrazit za dobrodružstvím.

V plánování naší cesty nám hodně pomohl cestovatelský server Orbion nabitý informacemi, cestopisy a fotkami Thajska. Stačilo vymyslet, kdy pojedeme (volba padla na konec března 2013, jednak kvůli již končící sezóně v Thajsku, ale také kvůli jednomu dni volna navíc). Letenky jsme si koupili online na serveru Pelikán. Letěli jsme se společností Finnair, což napovídá, že náš let vedl nejdříve do Helsinek a až poté nabral směr Asie. Celkově nás vyšla letenka (i s pojištěním) na 17 899 Kč pro jednoho. V Čechách jsme si žádné peníze neměnili, jednak proto, že se tu těžko shání a také proto, že tu nebývá zrovna výhodný kurz (pozn. thajským platidlem jsou bahty). Na místě jsme pak podle potřeby zamířili k bankomatu a vždy vybrali větší částku (aktuální kurz byl 1 THB = 0,66 Kč).

Během dopoledne jsme přistáli v Bangkoku, kde místní personál začal plašit, že nestíháme přestup do dalšího letadla na poloostrov Phuket. Vedlo to ke sprintu na dlouhou trať (bangkokské letiště je opravdu veliké a vzdálenosti mezi jednotlivými východy, gaty apod. nejsou udávány v metrech nýbrž v minutách). Samozřejmě jsme nakonec ještě minimálně čtvrt hodiny čekali na to, než otevřou naši gate. Během tohoto čekání jsme přišli na jednu zásadní odlišnost oproti Evropě. Po příchodu na WC jsme usoudili, že lidé jsou prasata, a že všechny záchody jsou ucpané a naplněné vodou až po okraj. Brzy jsme se však vyvedli z omylu. V Thajsku fungují záchody opačně než u nás. Jsou naplněny vodou, která se po spláchnutí vcucne do kanalizace a hned se mísa naplní vodou novou, takže hlavně mužské pokolení to má rovnou i s mytím :)


Koh Phi Phi (17. - 21.3.2013)

Mapa ostrova Koh Phi Phi
Mapa ostrova Koh Phi Phi

Prvním ostrovem, který jsme se rozhodli navštívit, byl Koh Phi Phi Don, jež patří mezi nejkrásnější souostroví Thajska, a bývá mu přezdíváno perla Adamanského moře. Naším prvním úkolem v Thajsku bylo dostat se ještě v ten samý den, po příletu na Phuket, právě na ostrov Phi Phi, abychom neztráceli drahocenný čas a nestrávili zbytečně den někde, kde nechceme být. Spíše náhodou jsem ještě v Čechách zabloudila na webové stránky přístaviště Rassada Pier v Phuketu, kde nabízeli kombinovanou dopravu z letiště na ostrov Phi Phi. V ceně 1 370 THB bylo taxi a lístek na ferry pro oba.

Po přistání letadla jsme se vydali najít náš jediný batoh, do kterého se nám vešlo vše potřebné na cestu. Všichni si svá zavazadla již odnesli a náš batoh nikde. Hlavně nepanikařit...pomocí krkolomné angličtiny, rukou a nohou a hlavně lístku od zavazadla jsme zjistili, že tam kde stojíme je pás pro "domestic flights". Náš batoh chudák sám mezitím objížděl po pásu ve vedlejší místnosti určené pro "international flights". Šťastní jsme ho hodili na záda a vyrazili ven vstříc dalším zážitkům.

Před letištní halou jsme dostali teplotní facku a s pocitem, že příštích 16 dnů z tohoto skleníku nevylezeme, jsme se vydali k domorodkyni, která na nás už i se svou malou dcerou a cedulí s našimi jmény čekala. Nasedli jsme do jejich rodinné Toyoty a nechali se odvézt do přístavu. Loď (ferry) vyjížděla ve 13:30 hod. a cesta na ostrov trvala necelé dvě hodiny. Po výstupu se musel zaplatit poplatek 20 THB/osoba, který financuje odpadové hospodářství na ostrově. Než jsme došli na konec mola, byli jsme obsypáni Thajci nabízejícími ubytování. Slušně jsme je odbyli a ubytování si vybrali u jednoho z prvních stánků v přístavu Ton Sai, kde se mohlo platit kartou. V rámci ubytování byla i doprava loďkou k našemu resortu. V Thajsku se pro dopravu turistů po moři používají tzv. dlouhoocasky (longtail boat - loď řízená dlouhým kormidlem), což je levnější varianta nebo dražší speedboaty.

Phi Phi Hill Resort je umístěn na "kopečku" jihovýchodního cípu ostrova, poblíž pláže Long Beach. Bungalovy jsou umístěny na sunrise (levnější) a na sunset straně. Levnější bungalovy byly bohužel vyprodané, takže jsme museli zvolit dražší variantu. Noc se snídaní, klimatizací a dvěma lahvemi vody nás vyšla na 1 700 THB (za chatku), za to ale s nádherným výhledem na křišťálové moře. Na ubytování nešlo nic vytknout - žádný hmyz, několik variant snídaně (vždy i s talířkem ovoce), dobrá kuchyně a shaky.


Phi Phi Hill Resort
Phi Phi Hill Resort - výhled z našeho bungalovu

První večer jsme se rozhodli, že si uděláme procházku do centrální vesnice ostrova Ton Sai vzdálené asi 2 km. Cesta začínala na konci Long Beach a v pohodě nás dovedla až do cíle s překvapivým prvním setkáním s volně žijícími opicemi (v té době dle nás ještě mírumilovnými). Porozhlédli jsme se kolem a poprvé ochutnali vyhlášenou thajskou palačinku s banánem a čokoládou (40 THB), která se okamžitě stala základem mého jídelníčku, a vypili čerstvě useknutý kokos (30 THB).

Druhý den jsme věnovali lenošení na plážích. Cílem bylo objevit osamocenou pláž, což většina lidí tvrdí, že je na Phi Phi nemožné. To by ale nemohl existovat internet s přívalem informací, kde jsem se dopátrala, že přeci taková pláž existuje a není nijak daleko vzdálená od našeho resortu.


Loh Moo Dee Bay
Loh Moo Dee Bay

Vydali jsme se na cestu. Občas jsme zapochybovali o správnosti našeho rozhodnutí zvláště, když nám v cestě stála hromada štěrku s odhozenou záchodovou mísou a poletujícími vyzáblými kohouty, kteří opravdu nevypadali kamarádsky. Nevzdali jsme se o odměna opravdu stála za to. Před námi se otevřel kokosový háj bez jediného resortu s téměř osamocenou 400m dlouhou pláží (zhruba 8 lidí dohromady) s bílým pískem a tyrkysovým mořem - Loh Moo Dee Bay. Tuto pláž jsme si zamilovali a ještě se na ni vrátili. Přesně splňovala představu "pláže z katalogu exotických dovolených".


Kokosový háj Výhled na Long Beach
Kokosový háj cestou na Loh Moo Dee Výhled na Long Beach

Navečer jsme ještě chvíli pobyli na Long Beach u našeho resortu. Gréca se snažil objevit u útesu žraloky, kteří tam prý žijí, ale teklo mu do brýlí, neměl ploutve a žraloci byli nejspíše zalezlí, takže z toho nic nebylo :)

Jelikož jsme byli po celodenním lenošení unavení, padla volba na večeři v našem resortu. Jídlo bylo vynikající. Dali jsme si sladkokyselé kuře s rýží a mořské plody s rýží a kešu oříšky podávané v ananasu (215 THB dohromady). Na recepci jsme si zamluvili výlet na další den.


Long Beach Večeře v Phi Phi Hill Resort
Long Beach Večeře v Phi Phi Hill Resort

Třetí den byl ve znamení výletu. Za 750 THB/osoba (v ceně oběd, který si každý předem vybral, výběr byl asi ze šesti jídel, láhev vody, ovoce, šnorchlovací potřeby a vstup do národního parku) jsme se na dlouhoocasce vydali poznávat okolí Phi Phi.

První zastávka byla na neobydleném ostrůvku Bamboo Island (Koh Phai). Jelikož východní strana ostrova byla v obložení šikmookoých turistů, kteří i přesto, že moře dosahovalo ke kotníkům, zůstávali navlečení v záchranných vestách (usuzujeme, že většina z nich neumí plavat), vydali jsme se projít na druhou stranu, kde se nepohyboval skoro nikdo. Voda byla opět průzračná, občas spestřená skalisky. Volný čas jsme věnovali šnorchlování.


Bamboo Island
Bamboo Island

Přestávku na oběd jsme měli na Monkey Beach (Ao Ling), která se nachází v severozápadní části zálivu Loh Dalam. Jak už název napovídá, jedná se o pláž obývanou volně žijícími opicemi. Díky lidem se z nich však stali drzé agresivní potvory, které jsou opravdu naštvané, pokud jim nedáte alespoň kus svého oběda když ne celý. Já jsem naštěstí přišla pouze o láhev s vodou, kterou mi dvě organizované opice vytrhly z ruky :)


Monkey Beach
Monkey Beach

Další zastávkou na šnorchlování byl Noi Bay. Malý záliv na západním cípu hlavního ostrova Phi Phi Don, ukrytý mezi vápencovými útesy se smaragdovým mořem. Plavali jsme vyloženě mezi hejny malých barevných rybek nalákaných na chleba, který jim lidé házejí z lodí.


Noi Bay
Noi Bay

Cestou k naší poslední zastávce na ostrově Koh Phi Phi Leh jsme míjeli Viking Cave - útesy lemované lešením. Na těchto místech pracují tzv. sběrači vlaštovčích hnízd. Obyvatelé ostrovů ve výškách sbírají hnízda mořských vlaštovek, které pak prodávají do čínských restaurací, kde se z nich připravuje vyhlášená polévka (vlastně se jedná o rozvařené ptačí sliny). Naše loď zastavila až na pláži Ao Maya, která se stala vyhlášenou poté, co si ji filmaři vybrali pro natáčení filmu The Beach s Leonardem Di Capriem. Pláž je opravdu krásná, uzavřená mezi vápencovými útesy, bohužel znepříjemněná davy turistů. Jelikož písek opravdu pálil do nohou, šli jsme se podívat více do vnitrozemí ostrova, kde jsme měli možnost vidět mangrovníky - stromy mající kořeny nad zemí.


Maya beach Mangrovníky
Maya beach Mangrovníky

Na výletě jsme se seznámili s dvojicí ze severních Čech (říkejme jim Julča a Evžen) a společně se večer vydali na večeři do vesnice. Vybrali jsme si jednu z mnoha hospůdek a začali hodovat. Naše jídlo bylo výborné, tak akorát pálivé. Dali jsme si zelené curry s rýží a nudle s mořskými potvorami (230 THB dohromady) a ochutnali Julčino červené curry a Evženův papájový salát (dost pálivý) a polévku. Evžen - milovník pálivého, ještě všude přidával navrch chilli, aby to mělo říz.


Večeře na Phi Phi
Večeře v Ton Sai

Z jejich vyprávění jsme se rozhodli, že neplánovaně zařadíme do našeho itineráře ještě jednu zastávku na ostrově Koj Jum. Jediný problém byl s dopravou. Je to ostrov, kam ferry Phi Phi - Lanta nejezdí. Pár místních nám nabízelo, že nás tam na své loďce hodí, ale nasadili si hodně vysokou cenu, kterou jsme za to dát nechtěli. Oběhli jsme ještě několik agentur nabízejících dopravu na okolní ostrovy, až jsme narazili na jednu, která cestu na Koh Jum uměla zařídit (za 600 THB/osoba, longtail boat). S pocitem úspěchu jsme se rozhodli vrátit do našeho resortu to oslavit. Cestou jsme se na pláži podívali na ohňovou šou a nakoupili pivo a thajský rum. Všeobecně je v Thajsku pivo dost drahé. Láhev Changu (místní značka piva) stojí kolem 50 THB, láhev rumu jsme koupili za 140 THB (chuťově byl moc dobrý). Poseděli jsme na terase bungalovu dlouho do noci a museli konstatovat, že opilecká rána v takovýchto vedrech nejskou nic moc :)

Další den byl náš poslední celý na Phi Phi. Dopoledne jsme se vrátili na naši oblíbenou pláž Loh Moo Dee, kde bylo opět jenom pár lidí. S blížícím se polednem moře připomínalo spíše horkou vanu než možnost osvěžení, proto jsme se rozhodli vrátit do resortu, dát si oběd a nechat se ovívat klimatizací. K obědu jsme si dali smažené kuřecí taštičky s chilli omáčkou a Pad Thai (140 THB dohromady), což jsou nejznámější thajské nudle. Jedná se o smažené nudle s vejci, fazolovými klíčky, tofu, chilli, oříšky, dochucené rybí omáčkou a limetkou (podle výběru se případně může přidat kuřecí maso nebo krevety).


Pad Thai
Pad Thai a smažené kuřecí taštičky s chilli omáčkou

Odpoledne jsme se chtěli jít podívat na viewpoint odkud je výhled na oba hlavní zálivy ostrova a k památníku obětem tsunami. V prosinci roku 2004 zaplavila vlna následkem zemětřesení v Indickém oceánu většinu ostrova. Dvě vlny, jedna 3m a druhá 6,5m vysoká, přicházející z naproti sobě ležících zálivů se střetly uprostřed ostrova a smetly vesnici Ton Sai. Téměř 70% budov na ostrově bylo zničeno. Osud tomu však nechtěl, zabloudili jsme a vyšli v zálivu Loh Dalam. Až doma jsem zjistila, že zahrady kolem kterých jsme prošli, byly Tsunami Memorial Garden.


Garden
Tsunami Memorial Garden

Alespoň jsme si prohlédli vesnici z druhé strany a poprvé ochutnali maso na špejli (40 THB), kam se hrabe lízátko :). Utrmácení jsme se vrátili do našeho resortu. Na pláži si dali ještě melounový a limetkový shake (50 THB za jeden) a padli do postele.


Shake Maso na špejli
Melounový shake na Long Beach Kuřecí maso na špejli se sladkou chilli omáčkou



Koh Jum (21. - 23.3.2013)

Longtail boat na Koh Jum (Koh Pu) nám odjížděl až ve 14 hod., do té doby jsme zevlovali po vesnici Ton Sai a osvěžovali se shaky. Cesta na ostrov trvala zhruba 2 hodiny. Zakotvili jsme u Andaman Beach Resortu, kde nás přivítal jeho majitel a nabídl nám ubytování. Využili jsme toho, protože se nám resort líbil a dostali jsme na něj doporučení od Julči s Evženem. Cena za chatku byla 500 THB za den. Náš domek s větrákem stál kousek od pláže (domky více vzdálené od pláže byly ještě levnější, ale bohužel obsazené).


Andaman Beach Resort
Andaman Beach Resort

Koh Jum je úplně jiný než Koh Phi Phi. Písek je tu tmavší s občas ostrými kameny, jsou tu větší vlny, takže moře není průzračné. Pláž se ale táhne od nevidím do nevidím a vyzařuje nesmírný klid s téměř žádnými turisty. Při dobré viditelnosti se vám otevře výhled přes moře na Phi Phi.


Andaman Beach
Andaman Beach na Koh Jumu

Jelikož jsme měli hlad, šli jsme hned vyzkoušet restauraci v našem resortu. Objednali jsme si (opravdu nešizenou) polévku (75 THB/polévka), která podle Gréci byla jedním z nejlepších jídel v Thajsku. Na recepci (kde fungovala i wifi) u hezké "ženy" (napříč celým Thajskem nás doprovázely věčné dohady o tom, zda nějaká ženská je opravdu ženská nebo to je chlap) jsme si nechali dát vyprat oblečení (72 THB), které jsme si měli druhý den vyzvednout. Zbytek dne až do západu slunce (které tu máte jako na dlani, stačí se jen pohodlně usadit a počkat) jsme strávili na pláži s knížkou. Večeři jsme si dali opět v našem resortu - kuřecí maso s kešu oříšky a sladkokyselé chobotnice, krevety a podobné potvory (250 THB dohromady). Koh Jum bych nazvala ostrovem ještěrek. Jenom v restauraci jich kolem nás na zdech bylo nejméně deset.


Polévky Večeře
Nudlová polévka Kuřecí maso s kešu oříšky

Druhý den jsme zasvětili průzkumu ostrova. V našem resortu jsme si půjčili za 150 THB motorku. Vrátit se musela opět s naplněnou nádrží. Na thajských ostrovech jsme se setkali se dvěma druhy benzínek - stojanovou (stojan s lahvemi od rumu naplněnými benzínem) a s obsluhou (postarší dáma nám natočilaklikou do odměrky litr benzínu a pomocí hadice ho samospádem nalila do nádrže). Litr benzínu vyšel na 50 THB.


Benzínka Benzínka
Benzínka s obsluhou Benzínka v lahvích od rumu

Mysleli jsme si, že dostaneme automat, ale Gréca se zdál Thajcům dost mužný a dostal manuál. Na jeho dotazy o tom, jak se řadí, mu jedinou odpovědí byla reakce jednoho ze zaměstnanců, který mu klíčkem motorku nastartoval a řekl mu: "Jeď!" (samozřejmě všechno proběhlo v thajštině :) Pokusem a omylem to za chvíli zvládl a mohli jsme vyjet.


Koh Jum na motorce
Na motorce na severním cípu ostrova

Na Jumu je v podstatě jenom jedna silnice (ze začátku panelová, která postupně přechází v hliněnou s výmoly) procházející třemi vesnicemi. První zastávku jsme chtěli udělat v prostřední vesnici (Ting Rai Village) na snídani, kde podle cestovatelského serveru TripAdvisor mělo být oblíbené Saalman Coffee & Bakery. Pekařství jsme našli, ale bohužel jsme trefili den v týdnu, kdy je zrovna zavřeno.

Jako druhou jsme navštívili jižní vesnici (Koh Jum Village), kterou jsme si prošli a ve vyhlášené Koh Jum Seafood Restaurant si dali jeden z našich nejdražších obědů. Krabí a rybí maso na curry s rýží - sakra pálivé, ale už jsme si celkem zvykli (500 THB dohromady). Cestou do třetí vesnice (Koh Pu Village) a poté na nejsevernější cíp ostrova jsme předjeli jednoho ze dvou pracovních slonů, kteří na ostrově žijí. Výlet to byl fajn, ale z místních cest jsme byli naklepaní jako dva řízky :) V resortu jsme si vyzvedli voňavé a vyžehlené oblečení a domluvili si na další den dopravu na Lantu (400 THB/osoba).


Koh Jum Pohoda
Jedna z pláží na Koh Jumu Pohoda



Koh Lanta (24. - 26.3.2013)

Odjezd byl naplánován na jedenáctou hodinu. Ferry (Krabi - Lanta) na Koh Jum jezdí pouze jednou denně. Správně řečeno na ostrov nejezdí vůbec, pouze zastaví na moři. Dlouhoocasky z jednotlivých resortů si poté k němu dojedou, vysadí tam své dosavadní zákazníky a naberou si nové. Cesta nebyla dlouhá, trvala necelou třičtvrtě hodinu.


Taxi
Taxi na ostrovech

Koh Lanta byl největší ostrov, který jsme v Thajsku navštívili. Od severu k jihu se po západním pobřeží táhnou pláže, my jsme chtěli zůstat na Long Beach. Hned po vystoupení z lodi se na nás opět sesypali naháněči s ubytováním. Nás si vyhlídla jedna postarší dáma s tím, že nám určitě najde něco vhodného. Seznámili jsme ji s našimi požadavky a paní hned věděla o jednom resortu pro nás :) Nasedli jsme do jejího zánovního taxíku (stručně bych ho popsala jako kovovou konstrukci s lavicí přidělanou ke skůtru) a vyjeli na vražednou jízdu směr Long Beach.

Paní svou jízdou trhala silnice, černý hábit za ní vlál, ale v pořádku nás dovezla do cíle. V resortu, který nám ukázala jsme nakonec i zůstali. Už se nám nechtělo hledat něco jiného, líbila se nám houpací síť na verandě a cena za noc byla příznivá, i když koupelna byla dost strašidelná (ani jeden z nás v ní nechtěl zůstávat déle než bylo nezbytně nutné :)). Naše chatrč v Lanta L.D. Bungalows za 500 THB za noc byla ale kousek od pláže, a to nám vyhovovalo.


L.D. Bungalows
L.D. Bungalows

Zbytek den jsme strávili na pláži - voda byla čistá a písek měl zase jinou barvu (spíše žlutý). Večeři jsme si dali na pláži při západu slunce a poprvé (a naposledy) ochutnali v Thajsku evropské jídlo - pizzu. Skonstatovali jsme, že nám ale pizza stejně nejvíce chutná v Čechách a zůstali už jenom u thajských jídel.


Long Beach
Long Beach na Koh Lantě

Na Lantě jsme si k snídaním oblíbili ovoce v pytlíku. Za 25 THB jsme si vychutnávali vychlazený meloun nebo ananas. Tady je na místě potvrdit, že v cizině chutná exotické ovoce úplně jinak než dovozy do Čech, a to lépe :). Druhý den jsme chtěli udělat poznávací okruh po ostrově. V našem resortu jsme si půjčili skůtr, tentokrát automat (250 THB). První zastávku jsme si udělali v přístavu Saladan Pier a prošli si místní obchůdky. Dalším cílem měla být orchidejová farma, ale osud tomu nechtěl. Objížděli jsme ostrov po jeho východní straně, kde zrovna moc lidí nepotkáte, a co čert nechtěl píchli jsme.

Rozhodli jsme se, že Gréca zkusí na motorce dojet sám co nejdále a tam najít nějaké domorodce, kteří by nám pomohli s opravou. Mně nezbylo nic jiného, než se ve čtyřiceti stupních vydat na procházku po rozpálené silnici v divočině. Po 1,5 km jsem zahlédla první chatrč, kde na mě mával Thajec a gestikuloval směr, kterým se mám vydat. Za zatáčkou jsem konečně objevila Grécu v obležení celé thajské rodiny. Abych to zkrátila – anglicky neuměli ani slovo, takže my mluvili česko-anglicky, oni thajsky a díky pantomimě jsme se v pohodě dohodli na opravě. Jeden z mladších členů sedl na svou vlastní motorku a vydal se někam koupit novou duši. Matka rodu nás zatím nakrmila výbornou palačinkou politou kokosovým mlékem, kterou jsme zapili studenou colou. Celou dobu kolem nás běhala kupa malých thajčat. Nakonec se sešla rada mužů a jak jsme vytušili, začali se dohodovat o tom, kolik si za tu práci řeknou. Výsledná cifra byla 300 THB. Rádi, že je to tak levné a je vyřešený náš problém, nechali jsme jim 500 THB. Až v našem resortu jsme se dozvěděli, že nás pěkně oškubali :)


Thajská rodina
Thajská rodina, u které jsme spravovali motorku

Orchidejovou farmu, kterou jsme chtěli vidět jsme nenašli, ale zastavili jsme se v Eco Green Farm. Za 200 THB jsme dostali osobního průvodce, který nám v angličtině vyprávěl o všech rostlinách, co tam pěstovali. Pro nás byla nejzajímavější informace o ananasu (rostlině), a to že plodí pouze 1 ananas ročně. Proto v Thajsku, které je jedním z největších vývozců ananasu na světě, je ananasových plantáží opravdu dost. Poté jsme se již raději vrátili do našeho resortu, lenošili na pláži a na recepci si koupili výlet na další den.


Orchideje Ananas
Orchideje na Eco Green Farm Ananas

V osm hodin pro nás přijelo k recepci auto, které nás odvezlo do přístavu, odkud se dlouhoocaskou vyráželo na výlet. Za cenu 850 THB za osobu nás čekalo šnorchlování na 2 místech, ostrov Koh Ngai a Smaragdová jeskyně. Dále bylo v ceně půjčení šnorchlovacích potřeb, ovoce, pití a oběd.

První 2 naše zastávky byly na šnorchlování poblíž ostrova Koh Ma, kde jsme se na vlastní oči přesvědčili, že Nemo existuje. Všude mezi skalisky byla průzračná voda s různými odstíny tyrkysové, takže vůbec nebyl problém s viditelností.


Nemo
Nemo na vlastní oči

Zastávka na oběd proběhla na ostrově Koh Ngai, který se vyznačuje svými bílými plážemi a průzračnou vodou. Připravili pro nás stůl, kde si každý mohl vybrat něco k jídlu. Byla tu opékaná zelenina, vaječná omeleta, rýže a kuřecí směs, u které jsme byli upozorněni na to, že je pikatní. Usoudili jsme, že jsme již dost zkušení a trochu toho pálivého zvládneme. Z omylu nás vyvedlo hned první olíznutí vidličky, kdy jsem myslela, že začnu brečet :) Nikdy jsme nejedli nic tak šíleně pálivého. Samozřejmě člověk neznalý popadne hned první věc k pití, která mu padne do ruky a myslí si, že to zachrání. V životě jsem nepila takovou spicy colu jako tam, měli jsme pocit, že nám bude šlehat oheň z pusy.


Koh Ngai
Koh Ngai

Posledním a nejzajímavějším místem byla Smaragdová jeskyně na ostrově Koh Mook. Abychom se do ní dostali, znamenalo to proplavat 80 metrů dlouhým tmavým tunelem. Všichni jsme povinně museli mít na sobě plovací vesty. Plavání v naprosté tmě nevytváří úplně příjemný pocit a lidé s klaustrofobií by zde mohli mít problémy. Vyplavali jsme v malé laguně, od jejíchž břehů se strmě zdvihají vápencové skalní stěny porostlé džunglovou zelení. Díky hře světla, odrážení vody na skalní stěny a vegetaci jeskyně opravdu budí dojem, že je smaragdová :) Dříve tato jeskyně sloužila pro ukrývání pirátských pokladů.


Emerald Cave
Smaragdová jeskyně na ostrově Koh Mook

Večer jsme se ještě stavili na recepci a koupili si dopravu na poslední ostrov, který jsme chtěli navštívit. Se společností Tigerline nás cesta na Koh Lipe vyšla na 1 500 THB/osoba (v ceně zahrnuta i cesta z resortu do přístavu).



Koh Lipe (27. - 29.3.2013)

Pobyt na ostrově Koh Lipe jsme pojmuli jako totální relax. Dobré jídlo, bílé pláže a prostě pohoda. Koh Lipe je malý ostrůvek poblíž Malajsie se třemi hlavními plážemi (Pattaya Beach, Sunrise Beach a Sunset Beach) a hlavní cestou napříč ostrovem lemovanou obchůdky, restauracemi a bary. Koh Lipe bych také nazvala "psím ostrovem". Všude přítomní nikomu nepatřící psi, kteří přes den spí a v noci vyjí, potkáte po celém ostrově.


Varin 2 Beach Resort
Varin 2 Beach Resort

Loď z Lanty odjížděla v 10 hodin a na Lipe jsme zakotvili na Pattaya Beach ve tři hodiny odpoledne. Na této pláži jsme zůstat nechtěli, proto jsme se vydali dále, konkrétně na Sunrise Beach. Již z domova jsem měla vyhlídnutý Varin 2 Beach Resort, tak jsme ho šli okouknout. Nabídli nám chatku v první řadě na pláži za 1 000 THB na noc. Jelikož to naprosto vyhovovalo našemu cíli, vzali jsme to.


Hlavní ulice Koh Lipe
Hlavní ulice s restauracemi Pláž u Mountain View Resortu

Každý jsme si na Lipe oblíbili něco jiného. Já jsem se zamilovala do stánku s palačinkami (měli zhruba 80 druhů), které se staly styčným bodem mého jídelníčku. Gréca si oblíbil bar U Medvídka Pů (Pooh Bar), kde každý večer promítali na plátně film, a jenom kousek od tamtud vzdálený stánek s kuřecím masem a srdíčky na špejli (15 THB). Oba jsme ale byli nadšeni z toho, že jsme měli moře přímo před vchodem bungalowu.


Pohoda na Koh Lipe
Pohoda na Koh Lipe

Jelikož doprava z Koh Lipe do Bangkoku je trochu komplikovanější, rozhodli jsme se ji vyřešit už z domova. Kombinaci lodě, minivanu a letadla jsme předem koupili u Air Asia za 5 235 THB (dohromady pro oba). Doporučuji si pořádně přečíst podmínky aerolinek o zavazedlech. My to neudělali a museli jsme doplácet za batoh, který šel do zavazadlového prostoru. Jinak v dopravě nebyl žádný problém, spoje na sebe navazovaly, vše bylo správně zorganizované.


Varin 2 Resort
Bambusové chatky se zděnou koupelnou v našem resortu



Bangkok (30.3. - 2.4.2013)

Do Bangkoku jsme dorazili až za tmy. Nejjednodušší cesta jak se dostat do ulice Ram Buttri Soi, kde jsme měli zabookované ubytování, byla taxíkem. Před letištní halou se nachází stání taxiků, kde vám paní za pultem, které předem řeknete kam chcete jet a zaplatíte (my platili 300 THB), přidělí řidiče. Cesta do centra Bangkoku nebyla dlouhá. Ubytování jsme měli v hotelu Rambuttri Village Inn&Plaza za 950 THB/noc/2 osoby. U tohoto hotelu jsme ocenili hlavně jeho polohu v centru poblíž známé Khao San Road a bazén na střeše :).


Rambuttri Village Inn&Plaza Bazén na střeše
Rambuttri Village Inn&Plaza Bazén na střeše

Bangkok, také nazývaný Městem andělů, je hlavním městem Thajska, kde žije kolem 6,5 milionu lidí. Město to je úchvatné a během jedné návštěvy nelze obsáhnout všechna zajímavá místa, která nabízí. Ve velkém vedru toho má člověk za chvíli plné kecky a je vděčný za střešní bazén v hotelu :) V samotném Bangkoku jsme byli 2 dny, takže jsme si vytipovali pár míst, kam jsme se chtěli podívat.


Bangkok
Bangkok - portréty královské rodiny

V Bangkoku se náchází zhruba 500 různých chrámů. Jako první jsme chtěli navštívit Královský palác. Z našeho hotelu to nebylo daleko, proto jsme se tam vydali pěšky. Cestou jsme se zastavili v infocentru, kde jsme si zadarmo vzali zevrubnou mapu Bangkoku a podle ní se v pohodě dostali ke Královskému paláci. U vchodu jsme se však rozhodli, že ho vynecháme. Nejenom že vstupné bylo přemrštěné (500 THB/osoba), já jsem měla nevhodné oblečení, ale byla tam i taková spousta turistů, že nás to odradilo.


Wat Pho
Wat Pho

Zhruba dva bloky od Královského paláce je další velmi známý chrám - Wat Pho neboli Chrám ležícího Buddhy. Je to nejstarší chrám v Bangkoku, jehož hlavním znamením je obrovská pozlacená 46 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká socha ležícího Buddhy. Po obvodu svatyně se nachází 108 bronzových misek. Pokud návštěvníci do každé z nich vhodí minci, získají jakési buddhistické požehnání. Chrám Wat Pho je také jedno z nejznámějších míst pro výuku thajských masáží. Vstupné je tady příjemných 100 THB za osobu a jako bonus dostanete láhev vody, která se opravdu šikne.


Wat Pho - ležící buddha
Wat Pho - socha ležícího Buddhy

Posledním chrámem, který jsme chtěli v tento den navštívit byl Wat Arun. Abychom se k němu dostali, museli jsme na druhý břeh řeky Chao Phraya. K tomu nám opět posloužila mapa, podle které jsme došli do přístavu. Pro potřebu dostat se z jednoho břehu řeky na druhý tu fungují převozní stanice. Za 3 THB/osoba nás loď během minuty převezla na druhou stranu.


Wat Arun
Zahrady kolem chrámu Wat Arun

Wat Arun je celý obložený střípky z čínského porcelánu, které kdysi čínské lodě používaly jako zátěže, a na věžích jsou přidělané malé zvonečky, které ve větru cinkají. Po strmých schodech, které jsou ze všech čtyř stran chrámu, se vystoupá na horní terasu odkud je krásný výhled na Bangkok. Cesta dolů je ale opravdu jenom pro lidi beze strachu z výšek a strmých schodů, protože vaši záchranou jsou pouze dvě lana podél zdí, kterých se můžete přidržovat nebo pád na nějakého měkého turistu pod vámi. Vstupné je tu 100 THB/osoba.


Wat Arun
Wat Arun

Abychom se mohli vrátit zpět do hotelu, museli jsme znovu použít převozníka na druhou stranu. V přístavu Tha Tian (označení N8) jsme si v jízdním řádu našli, kterou lodí pojedeme. V Bangkoku mají v říční dopravě různé linky (Chao Phraya Express), které jsou od sebe barevně označeny vlajkou na přídi lodi. My jsme využili oranžovou za 15 THB/osoba, která nás odvezla do přístavu Phra Athit (N13) poblíž našeho hotelu. Upozorňuji, že na molu není moc času přemýšlet o tom, zda pojedete či ne. Chce to mít rozmyšlené předem, protože loď u mola v podstatě jenom přibrzdí, jedni během sekundy vyskáčí ven a druzí dovnitř a už se jede dál. Uvnitř chodí jakási průvodčí, která vybírá peníze, ale lístky nerozdává :)


Pad Thai Dobroty na špejli
Pad Thai (40 THB) Dobroty na špejli (max. 30 THB)

Odpoledne jsme se osvěžili v bazénu a vydali se projít po známe Khao San Road - ulice, kde se pohybuje nejvíce tzv. baťůžkářů. Prohlédli jsme si stánek s hmyzem na 100 způsobů, ale nějak se nám nechtělo do ochutnávání (takže příště :)). Bangkok bylo místo, kde jsme se najedli nejlevněji. Ve stánku přímo před naším hotelem nás vyhlášené Pad Thai vyšlo na 40 THB a dobroty na špejli se pohybovaly maximálně za 30 THB. Také zde levně nakoupíte oblečení, např. trička vyjdou kolem 100 THB. Doporučuji do Thajska netahat haldy oblečení, nevyplatí se to. Za prvé si kdekoliv cokoliv levně nakoupíte a za druhé všude fungují prádelny.

Jelikož byl víkend rozhodli jsme se náš druhý bangkovský den odstartovat na víkendovém trhu Chatuchak, což je největší thajský víkendový trh se zhruba 15 000 stánky, kde se dá sehnat opravdu všechno. Mysleli jsme si, že cesta tam nebude příliš složitá. Na webových stránkách Bangkok Transit jsme si našli, že by tam mohl jet autobus číslo 524. Došli jsme na zastávku Wat Chanasongkram School, která je hned ve vedlejší hlavní ulici a začali vyhlížet náš autobus. Naivně jsme si mysleli, že tu autobusy budou fungovat jako u nás. Doprava v Bangkoku je jeden velký chaos. Několik pruhů, kde se neustále všichni předjíždějí, mezitím kličkují tuk tuky, řízení je na pravé straně a přejít ulici znamená prostě co nejrychleji přeběhnout na druhou stranu (kupodivu se vám všichni nějakým zázrakem vyhnou aniž by zpomalili). Na zastávce jsme vydrželi asi půl hodiny. Potom, co autobus kolem dvakrát projel aniž by zastavil jsme se rozhodli to vzdát.


Doprava
Čtyřproudová ulice v centru Bangkoku

Vydali jsme se zpět směrem k hotelu. Museli jsme projít stanovištěm tuktukářů, kteří nás samozřejmě hned začali lákat na projížďku. Jelikož jsme tuk tukem ještě nejeli a chtěli jsme se dostat na trh, využili jsme toho. Za slíbenou cenu 150 THB a podmínky zastávky v nějakém obchodě (prý za to dostanou poukázku na benzín) jsme nastoupili. Po chvíli jsme opravdu zastavili u ochodu s obleky. Jelikož jsme zůstávali v Bangkoku už jenom jeden den, nemělo cenu nad šitím obleku přemýšlet. Gréca zarytě tvrdil, že pracuje v montérkách a tudíž žádný oblek nepotřebuje. Potom, co místní nažehlený prodavač usoudil, že jsme asi jenom nějací burani, nás propustil. Tuktukář nás ještě chvíli vozil v labyrintu ulic, až najednou zastavil se slovy, že jsme na místě. Měla jsem na mobilu puštěnou GPS, takže jsem věděla, že jsme úplně někde jinde. Začali jsme se s ním handrkovat, ale zarytě stál za svým. Nakonec naštvaně odjel aniž bychom mu zaplatili.


Tuk tuk
Tuk tuk

Díky GPS jsme měli alespoň trochu tušení kde jsme. Zjistili jsme, že nás čeká zhruba 2 km cesta k nejbližší stanici Skylinu (Rachathewi BTS Station), odkud nás nadzemní metro za 30 THB konečně odvezlo na trh (konečná stanice Mo chit). Už značně unavení jsme prošli pár stánků, nakoupili nějaké dárky domů a rozhodli se vrátit zpět. Tento výlet jsme značně podcenili tím, že jsme dopředu nevěděli, že se dá získát plánek trhu, který značně ulehčí tápání mezi tisíci stánky. Tentokrát se nám podařilo chytit autobus, který nás zavezl tam kam měl. Autobusem opět prochází průvodčí, která vám podle toho kam jedete, vystaví jízdenku. Autobusáci si opět neberou servítky a klidně zastaví až ve třetím pruhu, takže vystoupíte uprostřed silnice.


Ovoce Ovoce
Stánek s různými druhy ovoce

Naložili jsme se do bazénu a přečkali to největší vedro. Nohy nás přestaly bolet, tak jsme se vydali podívat ještě na jeden chrám. Vybrali jsme si Wat Saket (Golden Mount), kam se dalo dojít pěšky.


Wat Saket
Wat Saket neboli Golden Mount

Wat Saket leží na uměle vytvořeném pahorku, odkud je dobrý výhled na město. Od úpatí hory až na vrchol je cesta lemována různě velkýmo zvony, ale i gongy, na které všichni lidé zvoní. Cestou zpět jsme se zastavili v thajském "mekáči". Zajímalo mě, zda tam dělají stejné věci jako u nás. A nedělají :)


Wat Saket Wat Saket
Zvony na Golden Mount

Na náš poslední den v Thajsku jsem naplánovala výlet už doma. Na stránkách Tours Center jsem si vybrala výlet, který by zakončil náš pobyt. Tento výlet byl kromě letenek naše nejdražší položka (4 800 THB pro jednoho), ale opravdu stál za to.

V 8 hodin ráno nás na recepci vyzvedl řidič auta, kterého jsme měli celý výlet jenom pro sebe, stejně jako průvodce. Průvodce byl thajský týpek s lámanou angličtinou, ale naprosto pohodový. Jezdili jsme minivanem s klimatizací, koženými sedačkami, pitím a fůrou místa jenom pro nás dva. První zastávka byla v Kanchanaburi na válečném hřbitově, kde je pohřbeno 6 982 zajatců, kteří zahynuli během stavby "železnice smrti".


Hřbitov
Válečný hřbitov v Kanchanaburi

Odtamtud jsme se přesunuli k nedalakému mostu přes řeku Kwai, kudy vedla tzv. železnice smrti spojující Thajsko a Barmu, kterou pod japonským velením vystavěli váleční zajatci.


Most přes řeku Kwai
Most přes řeku Kwai

Další zastávkou našeho výletu byl sloní kemp. Z domova jsem měla domluveno koupání se slony, ale nevěděli jsme přesně co nás čeká. Převlékli jsme se do plavek a šli na to. K rampě nám přistavili naši slonici bez žádného sedátka, pouze s lanem, které měla kolem břicha pro držení. Já jsem slonovi seděla za krkem a jediného čeho jsem se mohla držet byly uši nebo štětiny na hlavě. Gréca seděl na hřbetu, mohl se držet lana, ale spíše jí pevně tiskl nohama.


Sloni
Naše slonice

Cvičitel, který měl na starosti našeho slona, ho dovedl do řeky, kde jsme vydrželi nejméně půl hodiny a maximálně si to užívali. Hlavní zábavou byla snaha shodit nás ze sloního hřbetu. Poprvé, když jsme to nečekali, to byl šok. Slon najednou bez varování lehl na bok a my spadli do vody. Vyškrábat se zpět nebylo jednoduché, přeci jenom to je dost velké zvíře.


Sloni
Zívnutí

Druhou možností, jak si užít slony, je klasická projížďka na sedátku, které mají sloni přidělané na zádech. Po této zkušenosti musím říct, že přímému kontaktu se nic nevyrovná. Sloni jsou nádherní, zpočátku k nim cítíte díky jejich velikosti veliký respekt, ale časem se stanou roztomilým zvířátkem. Nakonec jsme si ještě koupili koš banánů a slony nakrmili.


Sloni
Drbání

Po obědě jsme dojeli do Tiger Templu, který byl poslední na naší cestě. Je to atrakce, která v lidech vyvolává protichůdné pocity. Na jednu stranu, kdo by si nechtěl pohladit tygra, ale na druhou stranu přemýšlíte, jestli se ti tygři mají dobře. Tygří chrám provozují budhističtí mniši, takže musíte být i podle toho oblečeni a nesmíte mít na sobě žádné výrazné barvy jako je např. červená.


Tygři
Tiger Temple

Hned za vstupem kolem pobíhají volně žijící zvířata: různá prasátka, antilopy, vodní buvoly. Vzhledem k nebezpečí je tady všechno hrozně organizované. Začíná se procházkou s tygrem, kdy jeden z mnichů vede tygra na vodítku a vy se k nim můžete zezadu připojit (nikde ne zepředu) a položit si ruku na tygra. Následuje focení s tygry, kdy vás jeden ze zaměstnanců čapne za ruku a vodí k jednotlivým tygrům a druhý vás fotí. Zase na druhou stranu, kdy si člověk pohladí tygra?


Tygři
Tiger Temple

Tento výlet báječně završil náš pobyt v Thajsku. Na recepci v hotelu jsme si domluvili taxíka, který nás ráno vyzvedl a odvezl na letiště a my se vydali na cestu domů.

Shrnuto a podtrženo tato dovolená byla úžasná nejenom proto, že to byla naše první exotická dovolená, první dovolená plánovaná na vlastní pěst, ale i pro to, že Thajsko je takové jaké je. Země s krásným mořem a plážemi, ale také s milými lidmi a starobylou kulturou. Thajsko můžu jenom doporučit.

Pro mě nejlepším ostrovem byl Koh Phi Phi. I když lidé uvádí, že je prolezlý turisty a není tam již nic hezkého, tak já s tím musím nesouhlasit. Osamocená pláž, na kterou jsme chodili, výborné jídlo, dostupnost vesnice na večerní posezení - pro mě top. A samozřejmě koupání se slony - úžasný zážitek.


Sloni
Pozdrav z Thajska


A na kolik nás to vlastně celé vyšlo? Samozřejmě jsem nezapočítala naprosto každý bath, který jsme utratili, ale v přepočtu jsme se dostali zhruba na 35 000,- Kč na hlavu. Řekla bych, že jsme zbytečně neutráceli, ale ani jsme se nijak zvláště neomezovali.


Přehled cen (pro 1 osobu)
Doprava:
Letenka Praha-Phuket, a zpět Bangkok-Praha (Finair) 17 899 Kč
Cesta z letiště v Phuketu na Koh Phi Phi (taxi+ferry boat) 685 THB
Cesta z Koh Phi Phi na Koh Jum (longtail boat) 600 THB
Cesta z Koh Jumu na Koh Lantu (ferry) 400 THB
Cesta z Koh Lanty na Koh Lipe (ferry) 1 500 THB
Cesta z Koh Lipe do Bangkoku (speedboat, minivan, letadlo Airasia) 2 618 THB
Taxi letiště-Rambuttri Soi 300 THB
Převoz po řece v Bangkoku na druhou stranu 3 THB
Říční doprava v Bangkoku 15 THB
Nadzemní metro v Bangkoku (Skyline) 30 THB
Ubytování (cena za chatku pro 2 osoby na noc):
Phi Phi Hills Resort (klimatizace, snídaně) 1 700 THB
Andaman Beach Resort 500 THB
Lanta L.D. Bungalows 500 THB
Varin 2 Beach Resort (1. řada u moře) 1 000 THB
Rambuttri Village Inn&Plaza (cena za pokoj pro 2 osoby, klimatizace) 950 THB
Jídlo:
Palačinka s banánem a čokoládou 40 THB
Kokos 30 THB
Oběd s pitím (Pad Thai, apod.) 40-130 THB
Láhev Changu (místní pivo) 50 THB
Láhev místního rumu 140 THB
Ovocný shake 50 THB
Maso na špejli 15-40 THB
Polévka 75 THB
Pytlík s čerstvým nakrájeným ovocem 25 THB
Výlety a vstupy:
Výlet na Bamboo Island, Noi Bay, Monkey Beach a Maya Beach 750 THB
Vstup na Eco Green Farm (Koh Lanta) 200 THB
Výlet na Koh Ma, Koh Mook (Emerald Cave) a Koh Ngai 850 THB
Vstup do Královského paláce 500 THB
Vstup do Wat Pho 100 THB
Vstup do Wat Arun 100 THB
Výlet na most přes řeku Kwai, koupání se slony a Tiger Temple 4 800 THB
Ostatní:
Prádelna (za 1 kg prádla do druhého dne) 60 THB
Půjčení motorky na den 150-250 THB
Litr benzínu 50 THB
Tričko s potiskem 100 THB

Kompletní galerii fotek naleznete zde.